Lamborghini Diablo

Lamborghini Diablo

Ďábel z hloubi Sant’Agaty, který definoval plakáty celé generace.

Jméno dostalo po legendárním býkovi, ale jeho duše je čistý oheň. Lamborghini Diablo nahradilo Countach a okamžitě se stalo měřítkem pro všechna budoucí superauta. Brutální 5,7litrový dvanáctiválec, šířka, ze které mrazí, a ikonické výklopné světlomety tvoří siluetu, kterou nelze přehlédnout. S maximální rychlostí přesahující 325 km/h nešlo o dopravní prostředek, ale o nástroj na adrenalin. Je to mechanické umění, které i po desetiletích vyzařuje stejný respekt jako v den, kdy poprvé vyjelo z bran továrny.

362 kW

5707 ccm

1577 km

07/1995

Lamborghini Diablo se zapsalo do historie jako symbol absolutní nespoutanosti devadesátých let. Když jej automobilka v roce 1990 představila světu, okamžitě se stalo nejrychlejším produkčním autem planety. Návrhář Marcello Gandini vtiskl vozu agresivní tvary, které plynule navazovaly na legendární Countach, ale zároveň je modernizovaly pro novou éru. Tudíž Diablo působilo na silnicích jako zjevení z jiného světa a dodnes patří k nejrozpoznatelnějším siluetám automobilové historie.

Mechanická síla bez asistentů

Pod kapotou se nachází monumentální 5,7litrový dvanáctiválec (V12), který v raných verzích produkoval 492 koní. Ačkoliv se to dnes může zdát v porovnání s hybridy málo, v roce 1990 to představovalo absolutní vrchol automobilové techniky. Navíc Diablo nedisponovalo v prvních letech žádnými asistenčními systémy, jako je ABS nebo kontrola trakce. Právě proto vyžadovalo od řidiče maximální soustředění a zkušenosti. V důsledku toho se z Diabla stala legenda pro puristy, kteří chtěli krotit surovou mechanickou sílu bez digitálních pomocníků.

Historické pozadí a vývoj

Vývoj vozu byl poměrně dramatický, protože projekt začal pod vedením bratrů Mimranů, ale dokončil jej až nový vlastník – americký koncern Chrysler. Právě američtí majitelé trvali na tom, aby byl vůz v interiéru o něco civilizovanější a ergonomičtější než Countach. Kromě toho inženýři v průběhu let představili verzi VT s pohonem všech kol, což výrazně zlepšilo stabilitu vozu. Zároveň však sběratelé stále nejvíce vyhledávají původní verze s pohonem zadních kol, které nabízejí ten nejryzejší a nejsyrovější zážitek z jízdy.

Investiční raketa devadesátých let

Z investičního hlediska je Diablo v posledních letech ve středu zájmu. Ceny za zachovalé kusy s manuální převodovkou stoupají strmě vzhůru, protože jde o poslední Lamborghini éry před nástupem koncernu Audi. Tudíž v sobě nese geny staré školy a italskou divokost v té nejčistší podobě. Právě proto je vlastnictví Diabla považováno za vstupenku do nejvyšší ligy automobilového sběratelství. Navíc jeho design nestárne – i po více než 30 letech vypadá vedle moderních aut stále relevantně a neuvěřitelně dramaticky. V důsledku omezeného počtu přeživších kusů v dobrém stavu se jedná o vynikající uložení peněz.